Koroze

Korozi lze charakterizovat jako znehodnocení materiálu reakcí s okolním prostředím. Reakce nebo děje, které jsou příčinou korozního poškozování materiálů jsou fyzikálně – chemické povahy. Výsledkem těchto samovolných reakcí je zhoršení původních vlastností, až do úplného znehodnocení materiálu. Význam ochrany proti korozi a její efektivnost. Z potřeby dlouhodobě zachovávat funkci zařízení uložených v zemi a omezení hospodářských následků koroze, vyplývá snaha k provedení řady ochranných opatření za účelem snížení korozních ztrát na minimum. Škody způsobené korozí kovů našemu národnímu hospodářství se odhadují na 15 mld Kč ročně, což odpovídá přibližně 3 % hrubého národního produktu ročně. Takové ztráty jsou značnou zátěží a proto je důležité věnovat zvýšenou pozornost protikorozní ochraně kovů. Každé zlepšení stavu ochrany proti korozi je příspěvkem pro celou společnost. Hospodářské ztráty lze vyjádřit jako přímé a nepřímé. Přímé korozní ztráty zahrnují znehodnocení materiálu, náklady na projekci, konstrukci a výrobu, včetně nákladů na opravu poškozeného místa. S tím jsou spojeny ztráty na přepravovaném médiu – plynu, ropě, vodě atd. Nepřímé ztráty vznikají omezením nebo zastavením dodávek médií popřípadě penalizace za nedodržení odběrních plánů.

Celkově tedy vyplývá, že nepřímé ztráty jsou významnější než ztráty přímé, ale jejich odhad je mnohem obtížnější. Z dlouholetých sledování životnosti podzemních kovových zařízení vlivem pasivní a aktivní protikorozní ochrany se zvyšuje na dvojnásobek jeho životnost oproti zařízením bez ochrany! To znamená, že v silně agresivním prostředí a v oblastech se silným působením bludných proudů se prodlužuje z 10 na 20 let, ve středně agresivním prostředí se slabými bludnými proudy z 20 na 40 let a v mírně agresivním prostředí v oblastech bez výskytu bludných proudů ze 30 na 60 let, přičemž náklady na vybudování aktivní protikorozní ochrany představují pouze 8 – 15 % z celkových nákladů na výstavbu podzemních zařízení na přepravu médií.